PŘÍBĚH NAŠÍ PLANETY

OTVÍRÁME SVOU MYSL

ZMĚNA KLIMATU V KOSTCE

K prokazatelným změnám v oblasti klimatu, na naší planetě dochází neustále.

Z sedimentů se má za prokázané, že krátce po svém vzniku byla naše planeta obří ledovou koulí, která neměla ani souputníka měsíc.

Měsíc se k nám nepřipojil, ale vznikl při srážce s jiným tělesem s naší planetou.

Tato skutečnost sebou přinesla energii v podobě tření která byla tak vysoká, že roztavila materiál obou kolidujících těles. Roztavení materiálu znamená stav kdy je v tekutém stavu a vše co se nachází v tekutém stavu se ve vesmíru stává koulí.

Hezky je to vidět když na orbitální stanici ve stavu beztíže s uměle udržovaným tlakem a teplotou kosmonaut zbaví tekutinu obalu zformuje se do koule. 

Pokud by mu předpisy dovolili vzít více tekutin o různých hustotách tak ta nejhustší by byla uvnitř kupříkladu rtuť obalovala by jí voda a na to kdyby vypustil olej jelikož je lehčí než voda by byl na povrchu této protomikroplanetky.

Naše planeta se dříve otáčela rychleji den měl kolem 17 hodin, odmrštěný materiál po srážce ulpěl na oběžné dráze naší planety a později se shlukl do podoby měsíce.

Měsíce, který k naší planetě byl mnohem blíže, díky čemuž měl mnohem intenzivnější vliv na to co se dělo jak na povrchu naší planety tak v jejím nitru.

Ano přesně tak tomu je dokonce do dnešních dnů.

Všichni co ukončili základní vzdělaní vědí co je příčinou přílivu i odlivu.

Někteří dokonce vědí i to proč je někdy příliv větší a jindy menší.

Pro ty z vás kdo to netuší, svou roli hraje i gravitace slunce a jeho aktuální poloha vůči dvojici země měsíc.

Díky faktu, že se nacházel měsíc mnohem blíže a ovlivňoval svou gravitační silou nikoliv pouze povrch, ale také zemské jádro, které je do dnešních dnů tekuté, tímto jádrem třel  a nadále tře o zemskou kůru. 

při tření a velikém tlaku dochází k uvolňování tepla.

To je to co bylo důvodem tak aktivní vulkanické činnosti na počátku naší planety.

Jak se nám náš měsíc vzdaluje jeho vliv ztrácí na intenzitě a vulkanická činnost se dostává tzv. do normálu pokud současnou vulkanickou aktivitu budeme považovat za tzv. normální stav.

Smutnou zprávou je že náš souputník se náš souputník nadále vzdaluje a to o necelé 4cm ročně. 

Ano pravda 4cm za rok je z pohledu délky lidského života nic. 

Z pohledu délky existence člověka na naší planetě, to také nic není.

Nicméně z pohledu geologa, archeologa nebo astrofyzika už toto může být značně zajímavým jevem, který tímto dostává vypovídající schopnost.

Ano je tomu tak, že jednou nás náš měsíc opustí a vydá se na sólovou dráhu.

V ten okamžik nejspíš nastane období kdy vliv na naše zemské jádro bude mít díky rotace země pouze slunce. 

Nikdo neví jak moc nebo málo to bude stačit k tomu aby naše jádro zůstalo v tekutém stavu.

nicméně já osobně považuji tento fakt za klíčový pro zachování většiny života na naší planetě.

Okamžikem kdy naše jádro ztuhne nastane konec magnetického pole.

Tato skutečnost by byla nepříjemnou dýkou do zad naší atmosféře, která by tímto ztratila ochránce a sluneční vítr by jí začal rozebírat a odnášet dále do prostoru vesmíru.

Ono se toto děje i dnes, ale je to kompenzováno slapem jiných částic z okolního vesmíru.